Je to prý zbytečné strašení a česká pozice v EU je pevná a neotřesitelná. Na vystoupení naší země z EU je potřeba změna ústavy, a to se prakticky nemůže stát. Respektive takhle: za posledních 33 let samostatné České republiky by se ty případy daly spočítat na prstech jedné ruky. Jako svou poslední profesní metu si to vytyčili ale dva bývalí čeští prezidenti – Václav Klaus a Miloš Zeman. Jejich mladí učedníci a učednice z SPD a STAČILO! to pak mají jako hlavní bod svého volebního programu.
Čím déle trvá izraelská válka v Gaze, tím zostřenější debata o dění na Blízkém východě je. Česká politická reprezentace je poslední vládou, která za kabinetem Benjamina Netanjahua a tím, co jeho vojáci na palestinském území provádějí, bezvýhradně stojí. A to i navzdory postoji americké administrativy Donalda Trumpa, kdy sám prezident je děním v Gaze otřesený a velmi ostře to izraelským politikům říká. Mezitím se na sociálních sítích i jinak velmi příčetní lidé dopouštějí neuvěřitelných komentá
Spolu s kolegy z redakce máme za sebou návštěvu aktuální kontaktní kampaně Andreje Babiše v Moravskoslezském kraji. Záměrně nepíšu, že jde o hnutí ANO, ale konkrétně o jeho šéfa, protože to, co sedmdesátiletý poslanec na východě republiky předvádí, je jeho velká one-man show. Postaví se a čtyřicet minut v kuse na náměstí pětitisícové obce říká lidem, co všechno udělal Fiala špatně a jak to on po něm opraví. Pak odpoví na dotazy, rozdá kšiltovky, každému se podepíše, s každým se vyfotí a jede dá
Zatímco česká politika není ve své komplexní podobě pro mnoho lidí úplně stravitelná, snaží se její představitelé zaujmout něčím stravitelnějším. Jídlem. Uvědomil jsem si, jak velkou roli hrají potraviny v rámci předvolební kampaně. Pro pořádek je třeba dodat, že v tom nejsme nějak výjimeční. „Opít voliče rohlíkem“ se doslova pokoušejí politici na celém světě. U nás je to s pořádnou dávkou regionálních příchutí.
Jedno z mých oblíbených politických klišé je, že voliči rozdají po volbách karty. Říjen se nám blíží a v rukou nás všech už se míchá ta povolební postupka. V redakci jsme se zamysleli nad tím, jak by to skládání vlád vypadalo, kdyby to dopadlo podle průzkumů. Ty napovídají, že to buď složí Andrej Babiš s přispěním SPD a STAČILO!, nebo Petra Fialu čeká reparát na pětistranném půdorysu. Pomiňme nudné varianty, jako menšinovou vládu hnutí ANO či povolební spolupráci dvou znepřátelených bloků. Jak b
I když byl první červencový týden poměrně deštivý, léto dopadlo na českou politickou scénu plnou vahou. Zatímco zástupci koalice SPOLU, ale i hnutí ANO pobíhali na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech a lovili selfíčka s herci, jejich kampaň si vzala volno. Neděje se nic. O veškerou zábavu se tak starají dva vlastenecké předvolební kandidátkové slepence – SPD a STAČILO! Když k nim přidáte zoufalou SOCDEM, máte z toho parádní prázdninovou červenou knihovnu s prvky kulinářské realit
Občas se můžete dočíst, že svět trápí krize mužství. A upřímně? Mám pocit, že to také pozoruji. Nejde ale o to, kolik máte svalů, jakým jezdíte autem, jak daleko doplivnete, kolik vypijete na posezení piv nebo jak rychle svedete ženu. Muže dělá především slovo a to, že si za ním umí stát. A také, že jen u slov nezůstane, ale podpoří je i činy. A toho se nám v poslední době zoufale nedostává. Zejména od toho samozvaně největšího chlapáka, jakého česká politická scéna zná.
V minulém editorialu jsem si stěžoval, že americká armáda je vlivem vyjádření Donalda Trumpa a jeho okolí směšná a přestává budit hrůzu, se kterou se na ni díval svět minimálně posledních 90 let. Prezident USA se mě rozhodl vyvést z omylu a americké letectvo na jeho příkaz vybombardovalo zařízení íránského jaderného programu. Tím definitivně potvrdil, že se světová jaderná doktrína mění. Velcí hráči si mohou dělat, co chtějí. Mezinárodním právem se nevzrušují a vědí, že si na ně nikdo netroufne,