Volební programy se teď nečtou. Alespoň to dnes tvrdí spousta politologů i mediálních komentátorů. Minimálně je holou skutečností, že se nakonec moc neplní, protože vládnout jinak než v koalici v Česku při současném rozložení sil nelze. A pak přicházejí různé ošklivé kompromisy.
Mise na záchranu spálené země jako hlavní volební téma opozičních stran není v Česku novinkou. Stejnou taktikou vyhrál Miloš Zeman volby v roce 1998 a stal se premiérem. Tenkrát se měl o co opřít. Končila měnová krize, rostla nezaměstnanost, podniky bankrotovaly, lidé přicházeli o peníze z kupónové privatizace i o úspory v malých bankách a nadšení z listopadové revoluce bylo dávno pryč.
Vládě Petra Fialy bohužel chybí vize a politická odvaha. Během let v opozici se jednotlivé politické subjekty (ODS, TOP 09, KDU-ČSL, Piráti a STAN) předháněly v kritice vlády Andreje Babiše a slibovaly, že s jejich nástupem do vlády udělají z České republiky znovu sebevědomou, úspěšnou a moderní zemi.
Zatímco kolem tendru na dukovanskou novou jaderku běží intenzivní diskuse mezi vládou a korejským dodavatelem o podílu českých firem na stavbě. Už uzavřená dohoda o české dodávce celé turbínové haly je silnou podporou českému průmyslu. To pražští radní mají k tuzemskému byznysu dost odlišný přístup.