Ve středu se ke mně během venčení přihlásila paní v důchodu, ale v mimořádně dobré kondici, a chvíli jsme si povídali o politice. Zjistil jsem, že paní neví téměř nic z toho, co se v politice děje, opakuje povrchní šablony a orientuje se pouze na základě někdejšího respektu k Václavu Klausovi před 35 lety.
UČITEL: A to nejlepší jsem si nechal na konec. Teď něco uvidíte! Vojtěchu, udělej na pólu značku a ustup stranou. (Stane se. Učitel vykročí směrem ke značce.) Podívejte se – jdu na sever (překročí značku a pokračuje v chůzi), a teď jdu na jih! A zpátky: na sever, a na jih. LÉKARNÍK: To není možné! UČITEL: Můžeš si to zkusit. LÉKARNÍK: To jsem tedy zvědav. (Vykročí k pólu a v okamžiku, kdy ho překračuje, rozjasní tvář.) No jo!!!
Demokratická levice v Česku, která by měla šanci na reprezentaci ve Sněmovně i na ovlivnění, byť nepřímé, vládní politiky, už není. Na tom se shodnou pravicoví i levicově demokratičtí pozorovatelé.
Profesor Michael McFaul přednáší na Stanfordově univerzitě v USA a je specialistou na Rusko. Byl poradcem prezidenta Baracka Obamy, později se na Obamovu žádost stal americkým velvyslancem v Moskvě v letech 2012 až 2014. Putinův režim mu v témže roce zakázal vstup do Ruska.
Kdyby Edvard Beneš v únoru 1948 odmítl demisi demokratických ministrů Gottwaldovy vlády… Co by se stalo? Dějiny neznají kondicionál. Je možné, že by se „Vítězný únor“ odehrál tak jako tak. Ale platila by věta z Formanova Přeletu nad kukaččím hnízdem: „Aspoň jsem to zkusil!“
Život lidský je tak složitej, že samotnej život člověka je proti tomu hadr. No neměl ten Švejk pravdu? Posuďte sami.