Jednadvacátý srpen roku 1968 považuji za dosud nejstrašnějšího den svého života. Bylo mi tehdy právě 21 let. Byli jsme zaskočeni, zrazeni domnělými přáteli, falešnými bratry a nebyla šance se bránit. Boj za svobodu neměl národ pod kůží, i kvůli takovým politikům, jako byl Edvard Beneš. Nebudu tu ale rozvádět tu hrůzu a beznaděj. Vzpomínky překrývá
